Ještě jednou o manipulaci s článkem Mankiwa v HN - tentokrát neagresivně

Minule jsem napsal o manipulaci s článkem Mankiwa v HN. Bylo nešťastné, že jsem se vyjadřoval agresivně proti Sedláčkovi i překladateli. Patrně se tedy vytratilo moje hlavní sdělení: překladatel manipuloval čtenáře HN a řekl něco zcela jiného než Mankiw. Ježto mi tuto zlepšenou verzi článku neotiskli v HN, píšu to zde, aby bylo jasné, jak překladatel naložil s textem.

Co Mankiw sdělil

Dle Mankiwa, pokud ekonom nebude dbát pravidla “především neuškodit” (first, do no harm), uškodí. Podobně museli jednat lékaři 19. století – hlavně neuškodit. Pod pravidlem především neuškodit má Mankiw na mysli to, že ekonom bude respektovat dobrovolná rozhodnutí tržních aktérů. Jednající lidé vědí lépe než ekonom, proč jednají, jak jednají (jaké jsou výnosy a náklady jednání). Tedy s výjimkou negativních externalit. Následně, pokud je navrhované politické opatření komplexní, těžko ohodnotitelné a pokud zamezí dobrovolným transakcím, ekonom by měl být skeptický ohledně tohoto politického opatření. Protože takový návrh uškodí. Americké zákony o minimální mzdě nebo o dostupné zdravotní péči pak dle Mankiwa selhávají v tomto testu, pravděpodobně uškodí (link na českou empirickou evidenci). Zákon o minimální mzdě zabrání některým transakcím na trhu práce. Zákon o dostupné péči zamezí vzniku některých pojistných smluv. Mankiw přiznává, že existují i ekonomové, kteří schvalují tyto zákony a připouští, že občas mohou mít i pravdu a že jejich zásah může být pro ekonomiku vhodný. Ale jen může, s vysokou nejistotou a docela malou pravděpodobností. Takže ten příměr dle Mankiwových původních úmyslů pak zní, že pokud dnes ekonom navrhne např. zákon o minimální mzdě, jedná jako neopatrný lékař 19. století, a velmi pravděpodobně uškodí. Tohle sdělení ovšem bylo ztraceno v překladu.

Ztraceno v překladu

Dle českého překladu článku jsou ekonomové ještě méně užiteční než lékaři 19. století. Test “především neuškodit” spočívá v pokoře, se kterou má ekonom vyjadřovat své názory, k čemuž bylo zcela v rozporu s originálem přidáno tvrzení: “Když je to ale ekonom, který bezvýhradně věří svým názorům a démonizuje jiné, neměl by požívat velké důvěry.” Dále, překladatel zmanipuloval text ve svém úvodu k přeloženému článku, když interpretoval Mankiwovo sdělení takto: “Podle něj je například už premisa maximalizace užitku natolik pochybná, že by měla být všechna na ní založená vyjádření brána s rezervou.” Mankiw však napsal, že když se nějaký ekonom nebude řídit heslem “především neuškodit” ve svých politických návrzích, tak se toto zdánlivě užitek maximalizující opatření ukáže být v rozporu s jeho cílem - maximalizací užitku. Interpretace překladatele je zjevně protichůdná úmyslům autora a daleko přesahuje meze slušného překladu. Ekonomové jsou dle překladatele evidentně méně užiteční než lékaři 19. století. I když to překladatel neuvedl, z jeho podání to vyplývá, protože jaká je užitečnost vědy, která má být pouze "brána s rezervou"?

Manipulace s textem – sedláčkizace Mankiwa?

Důvody zkreslení mohly být různé. Motivace zkrátit text a vyhodit našemu čtenáři neznámé americké reálie se minula pozitivním účinkem, a zapůsobila kontraproduktivně, když byl překlad „zkrácen“ o podstatné Mankiwovy argumenty. Motivací mohlo opravdu být i uspokojení poptávky po sedláčkovských textech i za cenu manipulace s textem. Sedláček se např. vysmívá modelu homo economicus (napsal knihu Soumrak homo economicus) a předpokladu maximalizace užitku. Jak napsal, „věta "jedinec vždy maximalizuje svůj užitek" je tautologií, tedy bezobsažným sdělením.“ (Tady nebudu kvůli délce článku analyzovat Sedláčkův výrok.) Vysoká poptávka po sedláčkovských textech mohla překladatele zvést k tomu, aby s článkem manipuloval.

Mankiwizace překladatele

Jakožo ekonomové jsme tedy v pozitivním slova smyslu jako lékaři 19. století. Alespoň můžeme vyzývat k pokoře ty ekonomy, kteří by chtěli řídit společnost, nebo, jako v tomto případě, manipulovat čtenáře.