Učitelé uvažují o tom, jak Vás uvést do ekonomického myšlení
V pátky máme po přednášce z mikroekonomie my vyučující setkání, kde se domlouváme o jednotném výkladu ve cvičeních, alespoň co se týče základního materiálu, který Vám potřebujeme vysvětlit, protože vy se to pak budete potřebovat naučit. Pro mně to bylo velmi zajímavé setkání, asi proto, že jsem rád součástí diskusí o ekonomii, ať na úrovni učitelů nebo ve třídě se studenty. Myslím, že i pro ostatní to bylo zajímavé. Probrali jsme např. termín potřeba a věru, divili byste se, jak dlouho jsme se dohadovali o potřebách. Mně u této debaty napadlo se trochu podělit s Vámi o jednu myšlenku o potřebách, ale o tom níže.
Ekonomický styl myšlení je příkladem kritického myšlení a potřebujete ho ke zkoušce
Proč Vám dávám nahlédnout pod pokličku naší výuky? Protože asi není lepší způsob naučit někoho myslet, než ukázat mu příklad toho se to třeba dá dělat. Příklad Vám ukáže, jak zpracovávat pojmy, které Vás učíme. V ekonomii se totiž potřebujeme naučit určitému souboru pojmů a modelů, které vysvětlují vztahy mezi pojmy. Pokud si někdo osvojí tento soubor pojmů a modelů, říkáme o něm, že nabyl ekonomický styl myšlení. Pokud je navíc schopen tyto pojmy a modely dále diskutovat a tvořit si svůj názor na teoretické či praktické problémy s tím související, můžeme jej označit za ekonoma. Přesně toto je cílem, kam bychom Vás chtěli dostat my, učitelé ekonomie. Abychom se s vámi pak mohli bavit jakožto ekonomové (všimněte si evolučního charakteru našeho jednání - snažíme se šířit naše "klony" dále a soutěžíme o Vaši přízeň s učiteli jiných oborů).
Každopádně, nabýt ekonomický způsob myšlení není záležitostí jedné noci o zkouškovém. Způsob myšlení se dá pouze budovat postupně, ve škole je to nejlepší dělat průběžně. Ekonomické myšlení se dá tříbit i po úspěšném ukončení našich předmětů, může se to dokonce stát úkolem na celý život, a to nejen u učitele, ale i u ekonoma - praktika. Už na středních školách Vám určitě říkali, že je potřeba rozvíjet své kritické uvažování o problémech. Ekonomie Vám nabízí jeden kritický způsob uvažování. Možná se u nás v minulosti někdo naučil ekonomii od A po Z a myšlení ke zkoušce nepotřeboval, ale to by byla zcela jistě výjimka. Udělat naši ekonomii bez nějaké úrovně ekonomického myšlení je téměř nemožné. Hledat nemožné cesty asi není něco, co by lákalo většinu studentů. Každopádně - nemyslíte, že by byla škoda učit se zpaměti knihu s tím, že přijdete o smysl výuky, o kritické myšlení? Myslím, že učení zpaměti by i trvalo déle, než naučit se rozumět tomu.
Příklad ekonomického myšlení - je potřeba subjektivní nebo objektivní?
Na první přednášce z mikroekonomie a v podpůrných materiálech jste se mohli dozvědět, že v ekonomii "běžně užívané pojmy", mají význam, který "se často odlišuje od obsahu, který jim lidé dávají v běžném životě". Jedním z takových pojmů je pojem potřeba: "potřebou rozumíme subjektivní pocit, že se nám něčeho nedostává." Slovo subjektivní bylo zdůrazněno ještě jednou, s tím, že "potřeba je subjektivní pocit. Různí jedinci mají různé potřeby, ale i potřeby téhož jedince se v čase vyvíjí." Když se nad tím zamyslíte, asi si řeknete, že to přeci neodpovídá naší zkušenosti. Nejsou snad některé potřeby objektivními potřebami? Když potřebujeme na toaletu, řekneme, že jdeme na potřebu. Není snad taková potřeba něco objektivního? Při akutní potřebě, ať se to týká tělesných potřeb, nebo ať se to týká potřebných lidí, kterým bychom rádi pomohli uspokojit jejich potřeby (nebo že bychom byli rádi, kdyby někdo jiný uspokojil jejich potřeby), nebo jakékoli potřeby, které bychom mohli označit za objektivní, se asi nenecháme odbýt tím, že potřeby jsou subjektivní. V takových případech by neuspělo, kdyby nám někdo říkal: ty si přeci nemusíš uspokojit tuto potřebu. Kde je z ekonomického hlediska chyba v těchto myšlenkách o objektivních potřebách?
Tak jednak, ekonomie má svůj vlastní jazyk, který chce vysvětlit něco jiného než běžný jazyk. Ekonomie definuje své pojmy, aby vysvětlila, proč a jak fungují ekonomické jevy, např. víme již, že existuje určitá logika ekonomické volby jednotlivce. Proč jednotlivec v ekonomice jedná, bychom nepochopili tak, že bychom začali od pojmu objektivní potřeba. Asi víte, že ekonomové se často hádají, třeba v názoru na hospodářskou politiku. A to se v zásadě shodnou, že potřeby jsou subjektivní. Dovedete si představit, jak moc by se ekonomové hádali, když by každý měl jinou představu o tom, co jsou objektivní potřeby? Která potřeba by se uspokojovala? Když tedy nemůžeme začít od pojmu objektivní potřeba, začínáme od subjektivní potřeby.
Touto teorií můžeme vysvětlit logiku volby, totiž, že v ekonomice jednotlivci uspokojují své neomezené potřeby pomocí omezených, tj. vzácných zdrojů. Každý totiž máme více potřeb a různé potřeby pociťujeme s různou naléhavostí, což je napsáno v našich materiálech a myslím, že se s tím dá souhlasit. Fakt, že často (a v ekonomice typicky) nemáme dost prostředků, abychom si uspokojili svoji potřebu (tím spíš potřeby), si můžeme uvědomit nejen na příkladu, že např. nemám dost peněz na auto Aston Martin, kterým bych mohl zapůsobit na nějakou slečnu, ale také na příkladu akutní tělesné potřeby v přeplněném nákupním centru, když není žádné WC volné. Poznatek, který jste právě nabyli, se v našem materiálu nazývá vzácnost zdrojů, tedy "naléhavost řešení je dána tím, že společnost disponuje pouze omezeným množstvím zdrojů - zdroje jsou vzácné." Je tedy v ekonomice nutno rozhodovat se o tom, k uspokojení které potřeby použijeme vzácné, omezené zdroje. O tom se dozvíte více v dalším týdnu.
Ekonomie a Maslowova (objektivní?) pyramida potřeb
Dostali jsme se od běžného chápání pojmu potřeba k chápání ekonomickému. První krůček k ekonomickému myšlení je za námi! Ale zkusím Vám ještě tento krok na chvilku trošku znejistit. V marketingu, případně v jiných předmětech, se dozvíte o Maslowově hierarchii potřeb, možná to dokonce znáte už ze střední. Ta vypadá objektivně, nemyslíte? Podívejte:
Maslowova pyramida objektivních potřeb (určitě chápete, že není zcela původní).
(staženo z http://rjnello.files.wordpress.com/2014/03/maslows-new-hierarchy-of-needs.png?w=558 )
Já jsem absolvoval marketing někdy, kdy ještě nebylo wifi, a už asi marketingu nerozumím, ale řeknu pro naše potřeby výuky ekonomie, že chápu tuto pyramidu potřeb jako hierarchii objektivních potřeb. V základně pyramidy je nejakutnější potřeba :), pak jdou tělesné potřeby a pak čím dál výš se objevují další potřeby, které nás kromě jiného dělají civilizovanějšími. Divoch (ale třeba také bezdomovec) nemá takovou potřebu po přátelích a rodině jako my. Oproti nám nemá takovou potřebu sebevědomí a úspěchu a už vůbec oproti nám nemá potřebu kreativity, autentičnosti, řešení problémů. Každopádně pyramida potřeb funguje tak, že vyšší patra potřeb si můžeme uspokojovat až poté, co jsme uspokojili nižší potřeby. Takže tady máme nějakou hierarchii objektivních potřeb. Možná to neříkám správně z hlediska marketingu. Každopádně z hlediska ekonomie přistupujeme k pojmu potřeba jinak než objektivně. V ekonomii jsou potřeby subjektivní. Máme určité množství zdrojů (nemusí to být právě peníze, může to být i jiný zdroj, pomocí kterého můžeme uspokojit potřebu) a máme zpravidla větší počet potřeb, které bychom chtěli uspokojit.
Řeknu to na svém aktuálním příkladu. Rád bych povečeřel, což je základní patro Maslowovy pyramidy (nikoli této zde zobrazené). To se mi nejbližší dvě hodiny nejspíš nepovede. Peníze, které pak asi nechám někde na rohu za podřadnou pizzu, bych mohl použít i jinak, např. na lístek do kina, kdybych tam mířil. Teď je pro mne ale mnohem důležitější než peníze jiný prostředek - čas. Tyto dvě hodiny, které jsem psal tento článek, jsem mohl strávit kreativitou, řešením problémů (tj. nejvyšší patro v Maslowově pyramidě), tím, že bych psal dizertaci. Zvolil jsem si ale napsat pro Vás tento článek, což bych za sebe v Maslowově pyramidě zařadil o patro níž. Nevím, co z mého jednání vyplývá pro platnost Maslowovy pyramidy (nebo pro psychiatra, kdybych nějakého měl). To Vám když, tak osvětlí někdo na marketingu (nebo ten psychiatr). Vím však, že potřebu napsat Vám tento článek jsem subjektivně pociťoval jako naléhavější než potřebu psát dizertaci. Proto jsem se takto rozhodl. Tak, a teď mi rozumíte, možná i víc než by bylo zdrávo (opravdu to asi nebylo rozumné, nepsat teď dizertaci). Každopádně si ale teď můžete být jisti svým prvním krokem směrem k ekonomickému způsobu myšlení. V ekonomii jsou potřeby subjektivní a když jednotlivec nemůže s danými prostředky uspokojit všechny potřeby, uspokojí tu potřebu, kterou pociťuje nejnaléhavěji. Takže blahopřeji a ať vám to ekonomicky myslí čím dál lépe a čím dál hlouběji!
